Než jsem se dostal dostatečně blízko, abych viděl, co to je, okamžitě mě přemohl strach. Podivný předmět vypadal znepokojivě a neznámě a v mé mysli se vybavila záplava nejhorších možných scénářů.
„Než jsem byl dostatečně blízko, abych viděl texturu, naskakovala mi husí kůže. Vypadala suchá, ale zároveň nadýchaná, jako by kdysi patřila něčemu živému. V hlavě mi probíhaly všechny možné hrůzy: nějaký shluk mutantního hmyzu, hnijící zvíře, hnízdo něčeho, co se náhle dá do pohybu.“
V tom okamžiku paniky se mé myšlenky neustále točily mezi čím dál znepokojivějšími možnostmi, dokud strach neprorazilo jednoduché uvědomění.
„Pak, jako když se uprostřed noční můry rozsvítí světlo, jsem si vzpomněl na jediného tvora v domě, který byl schopen takového chaosu: naši kočku.“
Jakmile mi to docvaklo, všechno začalo dávat smysl. Děsivá „monstrum“ na podlaze koupelny nebyla vůbec nic nadpřirozeného ani nebezpečného, ale něco mnohem obyčejnějšího, než mi moje představivost dovolila uvěřit.
