„S tou myšlenkou všechno zapadlo na své místo. „Monstrum“ na podlaze nebyla kolonie parazitů ani kokon mimozemšťana. Téměř jistě to byl veverčí ocas, přitažený jako hrdá trofej ze zahrady, bledé tečky byly jen semínka a otřepy zamotané v srsti.“
Když tam stála s koštětem v ruce, napětí konečně polevilo. Strach se vytratil v neklidný smích, když si člověk uvědomil pravdu: neobjevilo se to z ničeho nic, jen každodenní, trochu děsivá připomínka toho, co si domácí mazlíčci někdy přinesou domů.
„Stál jsem tam v koupelně s koštětem v ruce a cítil, jak se můj strach rozplývá v roztřesený smích. Neobjevil se z ničeho nic; měl naprosto obyčejné, i když trochu hrůzné vysvětlení.“
