Ztuhl jsem v okamžiku, kdy jsem si jich všiml.
Zpočátku jsem nemohl pochopit, co vidím.
Na zaprášené podlaze vedle mé postele leželo několik malých, tmavých tvarů, stočených a zkroucených v podivných polohách. Částečně byly zakryté pramínky vlasů, prachem a drobnými kousky trosek, které se časem nahromadily v rohu.
Pár neklidných vteřin se moje mysl snažila pochopit tu scénu.
Pak se dostavil strach.
Předměty vypadaly podivně organicky. Nevypadaly jako obyčejná špína, žmolky ani nic, co by mělo být v ložnici. Vypadaly spíš jako drobná tělíčka, jako by tam něco malého zemřelo a zůstalo tam.
Najednou mi hlavou proběhly všechny nepříjemné možnosti.
Čím déle jsem zíral, tím znepokojivější mi připadaly. Jejich zkroucené tvary vypadaly nepřirozeně. Díky tmavé barvě vypadaly staré a suché. Skutečnost, že byly tak blízko mé postele, mě ten objev ještě více znepokojovala.
Začaly mi hlavou honit otázky.
